Zdravíčko, drazí přátelé! Tak jsem konečně zpět společně s vykecávacím článkem,který tu dle mého názoru, nebyl už delší dobu. Tentokrát je ale trošku delší než normálně a pojednává celkem o všem z mého současného života. Tak vzhůru do čtení!

Jako první bych se chtěla zmínit o škole, páč vzdělání je základ našeho života. Takže se zaměřím na první den. Popravdě jsem si ho představovala lepší. Ani nevím co jsem čekala.... Ráno hromadějící žáci ve skupinkách, kteří si užívali čerstvého vzduchu (a přítomností cigaret) před tím než vejdou opět do staré dobré školy a zároveň s očekáváním vyhližejícím nováčky... Taky jsem slyšela názory a výsměšky na pár jedinců, kteří právě procházeli a mířili přímo do třídních lavic. Jedna blondýna a její skupinka se rádi dělali důležitými... Podle mě, vypadali úplně normálně, takže jsem ty lidi moc nechápala. Upřímně mě tohle trochu štve, protože hodnotit člověka jen podle jeho vzhledu aniž by se ho snažil sebevíc poznat, je podle mě ubohost. Ne nadarmo se říká, nesuď knihu podle obalu. Dle mého názoru by jsme se za svůj styl neměli stydět, protože náš vkus je součást nás samotných a ukazuje jací z hlouby duše opravdu jsme. Takže ostatní poznají s kým mají tu čest. Je jedo jestli si libujeme v rozmanitých pestrých barvách, květinách, které poukazují na naši jemnou a romantickou povahu, nebo popřípadě černé, o které se říká, že je to barva elegance. Důležité je, když jsme v každé příležitosti sami sebou! A pokud to ostatní nechápou, tak Vás nejsou hodni. No řekněte sami, kdo by se snažil přátelit s takovými lidmi, kteří by Váš styl brali útokem a utahovali by si z něho a z Vás zároveň? Takový člověk u toho druhého nemůže být brán vážně. Přátelství plyne z duše, nikoli ze vzhledu.
Možná si říkáte, když nejsem na blogu co asi tak ve volném čase dělám...
Vedle učení (zvlášť v období školy) sledování seriálu Violetta a sledování W.i.t.c.h, taky čtu. Je toho trochu málo viďte? Je to především tím, že chodím pozdě domů a u televize čas běží rychle. Je to teprve pár dní co jsem se k W.i.t.c.h. vrátila. A rozhodně toho nelituju, je to úžasný seriál a když se na něj koukám, tak se vžiju do děje a hltám jednu episodu za druhou, tak jako tehdy, když jsem ho sledovala poprvé. Je to tak přirozeně zpracované v podání naší pozemské reality za přítomnosti Irminých vtipných poznámek, které pobaví a uvolní atmosféru, že to nejde tento seriál hodnotit jinak. Navíc úvodní znělka už je sama o sobě super. Je zvláštní, že si moje máma dokáže splést W.i.t.c.h. s Winx. Je pravda, že mnohé mají oba tituly podobné a to včetně charakteru Cornélie, která se chová jako Stella, a Will, která se může rovnat s Bloom z první série, tak co se týče i samotného názvu obou značek...ale také se může jednat pouhou náhodu. Nechci to nijak rozebírat, protože ať už je to jakkoli, obě značky mají co do sebe a bylo by odemě hloupé házet obě značky do stejného pytle jen z toho důvodu, že najdeme podobné podměty, které hlásí, že mají obě značky spolu něco společné a že se jedna ze značek po té druhé opičí. Je to jedno, hlavně, když vás to baví sledovat... To je nejdůležitější.
Navíc jsem velice ráda, za svou veleúžasnou nejlepší kámošku Majdu. Díky tobě se necítím osaměle a mám pocit, že mi rozumíš a stojíš při mě, což mi dodává velkou podporu a mám pocit, že dokážu cokoli.
Za svůj život jsem měla spoustu přátel, ale už je to dávno, kdy jsem si s někým rozumněla tak skvěle jako s tebou. Jsme zkrátka sehraný tým. Naše přátelství je důkazem, že i přátelství na dálku má cenu může být opravdové. Pravé přátelství dálka nerozdělí, jelikož nejdůležitější je to, když si přátelé rozumí a navzájem se podporují a vkládají si navzájem svůj volný čas. (Díky mooc Majdo za to všechno, ty víš, že jsi Numero Uno *_- )
A pokud se mezi Vámi najdou i ti z Vás, kteří ještě svou BFF nenašli, tak rozhodě nezoufejte, štěstí si Vás najde. Navíc nejste sami, po celé planetě existuje spousta lidí, jako vy, kteří čekají na Své Pravé Přátelství... Tak nezoufejte a nemyslete si, že jste v tom sami, protože nejste! Ať už budete čekat jakkoli dlouho, tak až ta chvíle nastane, uvidíte, že počkat se rozhodně vyplatilo. Protože pravé přátelství není jen tak obyčejná věc, je to okouzlující chvíle, kdy máme možnost být v kontaktu s člověkem na kterém Vám z celého srdce záleží, který by Vás nikdy nezradil a váží si vás stejně tak, jako své rodiny. Ne nadarmo se říká, že opravdový přátelé, jsou jako rodina.

Co se praxe týče, tak se to budu snažit co nejvíce zkrátit, páč toho je opravdu moc. Takže kde začít....
Včerejšek jsem strávila na novém pracovišti jako záskok za svoje spolužačky, které odjeli do hlavného města Itálie- Milána za prací, kde budou tři týdny pracovat v jedné místní restauraci. Takže nás na tom pracovišti zbylo opravdu málo. Jedna spolužačka onemocněla, a kámoška, která do Itálie nejela chodí někam jinam, takže jsme tam byly jen dvě. Byla to opravdu nestíhačka, protože práce mnoho a nás jako pracovních sil málo. A ke všemu horko jako v troubě. Navíc mi naše mistrová prozradila, že je možnost, že se na své původní pracoviště možná už ani nevrátím, protože jedna učitelka tam chce dohodit někoho jiného, zkušenějšího.... jak tuším, tak určitě známou. Takže mi nabídla místo, které se nachází ve stejné budově domově důchodců. No, alespoň, jsem si na tom starém pracovišti zkusila objednat menu hostům a čepovat nápoje. Škoda, byla tam sranda díky staršímu bratrovi od jednoho bývalého spolužáka, který už o mně něco věděl přes bývalého spolužáka (svojeho bratra) takže jsme prohodily nějakou tu řeč. Akorát, po čem se mi určitě stýskat nebude, jsou vykopávací dveře mezi kuchyní a restaurací.... jednou se tam stane nehoda. XD
Dnes už to bylo lepší, brzké vstávání o hoďku dřív než normálně, to mi neva.... spíš mě dnes překvapilo, že jsem dorazila do práce jako první XD Ale jednu výhodu to mělo, bylo nás více.... o kámošku a jedoho třeťáka, takže jsme nemuseli tolik ponáhlat jako včera. Včerejšek byl pro fretky XD
Zatím jsem ještě tady na place nebyla .... a upřímně se mi tam ani nechce. Ale v pátek na mě čeká odpolední, tak uvidíme, co bude.
Víc už Vám toho asi nenapíšu, páč Vás nechci zbytečně zdržovat.
Je to tady!!!! Nový Monster High film z naší oblíbené školy (v novém) je volně ke stažení. Pokud už se nemůžeš dočkat, klikni * ZDE* Vzhled Ghúlek už není co býval, ale doufám, že děj a náš dabing ho zachrání. Abych se přiznala, už tady nepoznávám ty staré dobré příšerky na které jsme všichni byly tak zvyklí a které jsme si v těch starých dobrých časech oblíbili... a myslím, že nejsem sama.

Navíc mám skvělou novinku... máme koťátko :D *_* Je to malá kočička. Dovezl nám ji jeden pracovník z tátovi práce, který jich má doma ještě tři v zásobě a nám dovezl to nejmladší klubíčko, které doma měli. Myslím, že jí budu říkat Ella. Krátké a celkem elegantní. Je tak malá a zvídavá... a ten pidi ocásek a tlapičky. :D Škoda jen, že nemám s malými koťátky tolik zkušeností jako s těmi odrostlejšími. Chováme ji v naší chalupě, kde už má nachystané vše potřebné :) Zatím vše prozkoumává, ale co nevidět si zvykne :) Když jsem ji poprvé vzala do náruče, vzpomněla jsem si na Mindu, jelikož měla podobnou váhu, když byla nemocná. Strašně moc mi chybí, prorože to byla nejen moje první kočička a měla jsem ji od třetí třídy (kdybych byla menší, řekla bych v té době číča), ale je to hlavně kvůli tomu, že jsem v její blízkosti měla takový zvláštní pocit náklonnosti a podpory. Potěšilo mě, když za mnou přišla nebo přiběhla a chtěla se mazlit, nebo si hrát. Když se na Ellu dívám, vidím v ní Mindu a přemýšlím o tom, jak asi Minda vypadala v jejím věku malého koťátka. Musela být strašně sladká. Je zvláštní jak se všechno mění.... lidé, práce, věk, rok, století, čas, místo atd. stejně tak, jako naše emoce. Tím vším si musíme v životě projít, je toho celkem mnoho, viďte. :)
Zatím nebyla možnost ji vyfotit.. alespoň můj foťák v mobilu ji neměl. Takže až budu mít příležitost, představím Vám moji malou roztomilou Ellu :)
Co se nakonec sbírání panenek týče, tak jsem to možná trochu uspěchala. Jistě, už vím, které Everky si pořídit... jen dám přednost asi něčemu jinému, věci, která by mě potěšila asi více než panenka. No, uvidíte sami. Já osobně už se nemůžu dočkat až to budu mít doma :D Nejspíš nemusím podotýkat, že mám ráda anime. Takže jsem narazila na něco zajímavého z jednoho oblíbeného seriálu. Je to komiks. Sice je v Angličině, ale pořád lepší než nic. Hold v Česku je o Anime příběhy nouze. Když už to chcete česky, musíte to stahovat s českými titulkami za doprovodu Původního Japonského dabingu, ze kterého nějaké to slovo se určitě naučíte... alespoň v mém případě.
Tak to je Vše. Snad jste to ve zdraví přežili a tleskám všem v doprovodu famfár těm, kteří došli až sem, na úplný konec toho zdlouhavého článku. Pokud jste našli chybu, tak se velice omlouvám, ale článek už je tak dlouhý, že jsem líná ho pořádně překontrolovat XD Tak promiťe :)
















To je moc hezké vypovídání se, fajn.