22. července 2016 v 19:57 | Twyla
|
Zdravím, lidičky! Zdá se mezi námi blogery začíná šířit nabídka na spolupráci se zpěvačkou Kristýnou Kohoutovou (ano, je skutečná), jejíž tým, kterého jsem asi nejspíš druhá, kteří se ozvali kvůli tomu, že navštívili můj blog a ,,prý" je zaujala moje zručnost na grafiku, a přáli by si abych spolupracovala na jejím albu a hlavně se podílela na výrobě její grafiky. Kdybych o grafice něco věděla, tak možná kývnu, ale protože na grafiku nejsem nijaký expert, tak jsem musela odmítnout. Myslím, že by bylo lepší, kdyby se zaměřili na vyspělejší grafiky, kteří už v tom mají ledajakou praxi a ne nás, kteří tu blogujeme jen pro zábavu a máme jiné zaměření než grafiku...
Jinak přejdu zpátky k tématu! Dnes mám pro vás takový pokec se mnou. Snažila jsem se o pár užitečných otázek, ale přiznám se, že ty poslední dvě už jsou takové mimo mísu, kdy už jsem nevěděla na co se ptát. No, nakonec v nadpisu jsou uvedena slova na slovíčko, takže jsem to nemínila nějak protahovat a skončila jsem u šesté otázky. Já vím, že takové typy článků zrovna ode mě nejsou zrovna nic extra, proto nikoho nenutím aby to četl. Spíš jsou to takové postřehy a nějaká ta menší rada do života.
1. Jaké tři věci pro tebe v životě hrají hlavní roli?
Když se nad tím zamyslím, tak jako první je u mě přátelství, které pro mě znamená opravdu hodně. Co by to bylo za člověka bez přátel, že? Každý nějaké máme a je jedno jestli je potkáváme každý den ve škole nebo si s nimi jen píšeme. Vlastně i blog by se dal počítat jako místo, kde máme přátele, i když se vlastně nevidíme. Důležité je to, že si rozumíme, protože o tom přátelství je. Navíc přátelé nás dokáží podržet v těch těžších chvílích a jsou tu pro nás, když nás něco trápí nebo se radují spolu s námi, když zažijeme něco neobvyklého a především jsou tu pro nás aby nás podpořili.
Jako následující následuje odpouštění, protože jak se říká, ,,odpouštět je lidské". Jelikož každý děláme nějaké ty chyby. A aby jsme je dokázali pochopit je třeba se do druhé osoby vcítit.
A jako nakonec, i když tato věc je asi nejdůležitější je trpělivost, která je důležitá ve všem, jak v práci, tak i co se uklízení domu nebo výplaty týče atd.
2.Dala by ses na filmovou dráhu herečky?
Myslím, že by to nebyl špatný nápad, jelikož myslím, že bych mohla najít jeden ze svých skrytých talentů, kdo ví...
Navíc bych zkusila něco nového a seznámila se s novými osobnostmi, kteří mají stejný cíl, zazářit a taky inspirovat obyčejné lidi, kterými byli dřív i oni sami. Jen bych si asi raději zahrála v nějakém filmu či seriálu, kde hraje hlavní roli energetická hudba a tanec jako dle inspirace seriálu Violetta.
3.Momentálně ale pracuješ jako Kuchař-číšník. Máš nějakou radu pro ty, kteří by tuto práci chtěli v budoucnu vykonávat stejně jako ty?
No, ,,pracuješ", zatím je to pouze práce přes školu v podobě výuky, takže by se dalo říct, že se jedná o brigádu.
A určitě bych nějakou radu měla.
Co se vaření týče, tak na tom není co zkazit, teda až na špatně ochucené či rozvařené jídl, že. Taky mimo to, je důležitá rychlost, aby bylo jídlo hotovo v ten správný čas a hlídání času během vaření, které je důležité samo o sobě. No, a nejdůležitější je dané suroviny správně nanormovat (vypočítat) aby vyšlo na přesný počet lidí a nikdo nepřišel o oběd.
A co se práce číšníka týče, tak by měl zvládat:
1. Komunikaci s hostem
2. Nošení talířů-max. 4 talíře
3. Správně nosit tác s nápoji, sklenicemi
3. Zprávně vyplnit objednávku
4. Rychlá chůze- hosté by neměli čekat dlouho na svou objednanou porci. To ale neznamená, že by měl mít rychlost Formule1 XDD
A to je asi vše z mých rad. Po prázdninách nastupuju teprve do druhého ročníku, takže těch rad není tolik co by vám řekl profesionál, ale snad jsem vás nějak inspirovala a poradila. Co se ale těchto dvou povolání týče, tak se to na první pohled může zdát složité, ale já věřím, že by to každý s trochou píle a trpělivostí zvládl, protože jak už se říká, ,,učený z nebe nespadl."
4. Jak hodnotíš svůj vztah k blogu a psaní článků? Uvažovala jsi někdy nad tím, že by si to mohla dotáhnout i dál a stala se z tebe například slavná blogerka, pořípadě novinářka?
Jelikož už jsem tu na blogu přes dva roky, což není sice nijak ohromující číslo, ale za tu dobu jsem získala nějakou tu zkušenost a inspiraci na psaní a také zároveň jsem také po boku komunity lidí, která se sice během času mění, ale i tak si ve své komunitě uchovávám většinou ty lidi, které ž znám delší dobu, takže by se dalo říct, že jsme něco jako rodina. Navíc každý měl alespoň jednou pochyby či už neměl nápady, i já jsem se už několikrát na této ,, křižovatce" setkala a díky této tzv. rodině jsem stále tu a píšu o tom co mám zrovna na mysli, co mě baví či na co nového chci informovat ostatní. Je to hlavně místo, kde můžu být svá, takže toto místo-blog- chápu jako svůj druhý domov.
Tyto možnosti mě párkrát vyjímečně napadli, ale nemyslím si, že bych měla na psaní takový talent, abych něco takového mohla dělat, takže jsem to zavrhla. Navíc do té slávy moje články mají daleko. Když nad tím tak popřemýšlím, tak čím větší popularita tím větší tlak na mě samotnou. Ať se slavnými stanolu ti, kteří na tu slávu mají a kladou si větší cíle než já. Abych to shrnula, tak jsem spokojená, tak jak to je. I když vytvářet články v novinách by nebyl špatný nápad, ale nejspíš bych to nezvládla. No, nechchme to zatím tak... :D
5. Máš motto, kterého se držíš? Pokud ano, jak zní?
Ano, mám celkem dvě motta.
1. Nikdy neříkej, nic, čeho by jsi mohl později litovat.
Přiznám se, že tohohle motta se snažím držet ale moc mi to nejde. :D
2. V jednotě je síla!
6. Kdyby jsi mohla, jak by jsi popsala svou povahu třemi slovy?
Tak určitě energetická, spolehlivá a nejistá.
Tak a to je vše co jsem vám přinejmenším chtěla sdělit. Snad se vám článek alespoň trochu zalíbil. Pro tuto chvíli opět mizím do víru temnot z níž opět vystoupím snad s nějakou novinkou. Do té doby se s vámi loučím a užívejte si neobyčejných letních prázdnin plné slunce a dobré nálady! Vaše Twyla odchází...
Proboha, to je celkem dlouhatánský článek!! Kdyby těch otázek bylo víc, tak bych asi s křikem utekla..
Ne dobře, to zas ne, ale dlouhé články mě občas celkem odrazují. Ale někdy se je nakonec stejně snažím přečíst a většinou i okomentovat, protože moc dobře vím, jak každý (smusluplný) koment dokáže potěšit!
No, mě by to nošení talířů docela děsilo (no, možná spíš sklenic, ty jsou víc vratké
), protože bych se bála, abych něco nerozbila. Ne, o téhle práci vážně ani malinko neuvažuju, to já se spíš dám na uměleckou kariéru.
Hmm, třeba restaurování by mi vůbec nevadilo! Jak říkal děda, tam bych měla stálý příjem, práce by byla pořád a.. nakonec je s tím méně nervů než s malováním/kreslením samotným.. někdy.
A taky bych se nedokázala pořád usmívat (a ,,vypadat hezky", to mi často nejde.. především, když se špatně vyspím xD), protože už jsem zkoušela nuceně se usmívat (delší příběh), ale vyšel z toho prý (což říkaly kámošky) asi docela vražedný škleb. xDD
Ale to jsem zkoušela na dvě naprosto protivné mrňavé holky, se kterými jsme se s kámoškami hádaly v řadě na cukrovou vatu o tom, kdo koho předběhl.. No, MY bychom to s kámoškama nechaly být, ale ty malé svině byly fakt dotěrné..
A to, že v jednotě je síla je naprostá pravda! I přesto, že ta jednota třeba znamená jen pět lidí.