Ahojky,všichni! Prmiňte, budu se to snažit skrátit,už kvůli času ,protože tento námět už píšu po druhé, jelikož ten první námět, který měl přes tři tlusté odstavce jsem nechtěně smazala tím, že jsem při brouzdání netem od jedné lišty k druhé klikla na křížek, takže mi celá stránka prostě vyletěla. A práce byla prostě v háji! Zajímalo by mě kolik toho ještě za mou blogovou kariéru stihnu ještě spackat, protože když ne blog, tak to musím být já, kdo za to může.

Ráno jsem stávala o třičtvrtě na šest a musela jsem si tak trochu pohnout,abych stihla firemní dodávku, která byla stará a oprískaná společně se třemi spolužačkami o třičtvrtě na sedm, která nás měla vyvést rovnou do našeho podniku. Zbytek holek ze třídy vezla svou Felícií naše mistrová,která dle kámošky,která je naštěstí se mnou na provozovně jela na plný plyn. No jo, čtyři lidé-tři holky a jeden kluk už s námi njsou a to je dobře, protože je alespoň klid.
Když jsme dojeli byla nám představena stará šatna s malou místností, kde hlavní pozornost upoutávala stará pohovka, která spíš sloužila jako postel, která už dávala najevo, že už má dost. Ze všech skříní, které obklopovaly celou místnost byla pro nás jen jedna a to rovnou ta nejnovější. Během seznamování s naší šatnou jsme byli rozdělene, kdo co bude dělat. Na moji kámošku zbyla kuchyň, kde bude vypomáhat s vařením. Bohužel na mě a zbytek zbyla obsluha, které jsem se tak trochu děsila. No jo, budeme obsluhovat malé děti, které jsou fajn, ale co teprve obsluhovat ty starší deváťáky. První jsme skontrolovaly srovnané stoly v řadách, pak jsme musely umýt ubrusy a založit inventář. Na pár stolů jsme musely dát i pár ubrusů, ale řeknu vám, že ty ubrusy byly opravdu nic moc už kvůli tomu, že většina byla někde potrhaná a to výrazně.
Pak jsme měli přes hodinu nudu během, které jsme se šli chystat do číšnického. Byla jsem šťastná, že jsem si sama dokázala uvázat kravatu. Jak sem si všimla, tak každá spolužačka ji měla úplně jinou. No jo, nastala přestávka, která neměla vůbec být, protože jsme měli obsluhovat už ve dvanáct hodin. A tak se čekalo až se přihrnou naši hosté. Nakonec se zjistilo, že našimi hosty jsou malé děti ze třetí třídy, které přijeli dvěma autobusy. No jo, meli spoždění, a tak jsme museli čekat až se ubytují, což trvalo dlouhou dobu. Nakonec místo jedenácté hodiny jsme začali obsluhovat o třičtvrtě na jednu, takže pěkný šrumec, aby jsme stihli všechno obsloužit do půl druhé. Ale stihli jsme to. No jo, dlouho jsem netrénovala talířky, a tak jsem měla strach, aby mi nespadly,tak jsem je musela sem tam přidržovat. Nachodila jsem se pěkně, ale bavilo mě to. Děti byly zlatíčka, protože se chovaly slušně a pár vyjímečných dětí mi oběd pochválilo. Jako hlavní chod byl pro zajímavost špenát s masem a brambory, který většině dětem moc nejel. Dokonce se našli takový, kteří se toho ani nedotkli. Byla tam mimochodem přítomná i jedna fanynka Monster High, čistě pro zajímavost:D No jo, já ujíždím na Monster High a ta jedna holka měla jeich batoh,takže když jsem to viděla tak jsem byla šťastná, že vidím alespoň nějakého jejich fanouška, no:D

Dvě spolužačky ze čtyř si po šichtě stěžovalo, že po nich ty děcka začali řvát, že ty zemáky nebo celý chod nejí, takže zase nějaká ta stížnost,no. Myslím, že malé děti poznají jaká osoba je hodná a zlá. Je zajímavé, že si zrovna stěžovali na tu nejvíce uřvanou, kterou moc nemusím a na tu druhou,ktrré taky moc děti nemá v lásce.
Když jsme konečně dostali najíst i my ,tak se vůbec dívím, že to ty děti snědly ,protože špenát a to maso bylo slané. No jo, když máte ale hlad, tak sníte všechno. Po tom co jsme se najedli jsme šli honem do šatny, aby nás pán stihl odvézt na zastávku a do města.
Celkově tento den byl dobrý nato že to byl druhým den praxe, který se stal pěkným šrumem, ale nakonec jsme to společně zvládli. I já jsem si to samozřejmě užila (zlaté děti)! I přes to,že jsem držení talířů netrénovala, tak mi to v celku šlo a nic mi nespadlo. Ale bojím se zítřka, kdy nás čeká mnohem více práce než dnes, kdy se má dostavit více lidí, takže kdo ví, jestli to ve zdraví přežiju. Každopádně tento ,,flek" miluju!
No jo,stručné to teda moc není, ale co na plat, když jsem uvnitř tak ukecaná mám smysl pro detail? Ale co,alespoň si procvičíte čtení:)
Zatím se všichni opatrujte
Vaše Twyla
















Já bych se bála děti obsluhovat, protože by mohly mávat rukama, shodit mi talíře a bylo by po jídle. Držím ti palce, ať se ti daří v dalších dnech praxe :) !