4. prosince 2015 v 16:48 | Twyla
|
Ahojte,přátelé a všichni návštěvníci blogu! Dlouho jsem tu nepsala nic o sobě,takže je čas ten blog konečně oživit a dozvědět se konečně co se událo za tu dobu co jsem tu přidávala jen články,které souvisely k tématu blogu. Takže kde začít? Začnu třeba školou....
Zdroj oddělovače Googl
Událost ze dne 3.12
Sice je to tam pořád téměř vše stejné až na Vánoční stromečky,které se nacházejí vedle naší třídy na horním patře a v jídelně s tou výjimkou,že už se kolem něj nachází pro spestření i dárečky. Učitelé s tím jedním,který se nachází právě na našem patře vedle naší třídy nejsou spokojeni,a tak nás prosili aby jsem sehnali nový. Musím dodat,že byl opravdu ve strašném stavu,když jsme se na něj šli s celou mou třídou podívat..,tak dolní větvičky viseli zplihle dolů na zemi a navíc je umělý,takže byl poničený,nacož byl po některých místech polepený izolepou,které byla celkem výrazná. No,co dodat,ozdob moc nebylo a stromeček i tak už nejspíš žádná ozdoba nezachrání,takže raději budeme muset sehnat náhradu. Jinak co se týče učení,tak mám praxi,což znamená,že jsme dneska byly v kuchyni a pomáhaly kuchařce vařit pro celou školu. Umývat náčiní už jsem nemusela,protože jsem šla hned po obědě louskat ořechy. Loupala jsem je i s tím jediným klukem ze třídy před kterým jsem si udělala ostudu hned jak vcházel do kuchyňky ve které většinu týdne vaříme a ukazujeme tak náš talent. No,vrátím se k tomu trapasu...zrovna v ten moment jsem si totiž brouzdala v mobilu, abych si pustila písničku, ale mobil se nějak seknul(stává se to často) a přehrál mi písničku Cinderella od nightcoru,který má upravný hlas,takže to vyznělo jak kdyby to zpívala mladší holka a navíc na plný pecky,takže jsem ho určitě vylekala....No a co myslíte,že stačilo vyznět? Kdo tuto píseň zná,tak tak to ví. Ano,refrém I´m Cinderella(v překladu já jsem Popelka). Musím říct,že jsem se fakt zastyděla. No,ale pak jsem obrátila list tím,že jsem pouštěla jemně rockové a popové písničky v cizím jazyku. Sem tam zazněly i Winx,ale protože to nezná a doufám,že neumí anglicky,tak nevěděl o čem je řeč. A nakonec jsem pouštěla Následníky....Jenže co tomu klukovi muselo přijít divné bylo to,že v každé písni,kterou jsem přehrávala bylo něco o noci a a některé zase o klucích-Winx písně,takže si musel myslet co to jako je,že? Ale Ať si myslí co chce,protože já taková puberťačka zase nejsem..tedy spíš vůbec,abych pravdu řekla.

Teď se bohužel dostávám k jádru celé záležitosti. Jde o mou milovanou čiču Mindu. Chtěla jsem o tom napsat článek,ale nechci se soustředit jen na tuto záležitost,protože by to bylo těžké vzhledem k této události. Ano,ona zemřela

. Neukázala se už na naší chalupě celé tři dny co jsem tam byla na posledy v pondělí. Ona totiž byla slabá už proto,že ji bolelo bříško a odmítala tak jíst,nacož jen pila. Ukazovala se tak každý den na chalupě,kdy se šla ohřát,napít a vyspinkat na troubu,kde bylo největší teplo. V ten den kdy jsem na chalupu přišla a Minda tam nebyla nacož děda se ozval s tím,že Mindě něco je,protože je opět hubená jako dříve a že nejspíš někde leží mrtvá tak jsem ji šla hledat. Zahlédla jsem ji ještě naživu na sousedovic plotku po kterém lezla a nezdálo se,že jí něco je,protože když jsem ji viděla jak seskočila a skákala přes plech,tak se mi zdála ještě celklem v pořádku. Po cestě k chalupě jsem ještě musela zavřít branku,takže jsem se musela chvíli zastavit,na což jsem zjistila,že Minda stojí po mém boku co mě dost překvapilo,protože většinou si to namíří přímo k chalupě na to,aniž by mně počkala. Když jsem konečně s mou hodnou kočičkou dorazila do chalupy a přesvědčila dědu o tom jak se mýlil,tak jsem ji nechala se napít vody a po chvíli jsem si ji vzala do náruče. V tu chvíli Minda uděla ale něco co jsem od ní nečekala,protože místo toho,aby mi vrčela v náručí a dívala se tak na věci okolo sebe se místo toho opřela oběma pacičkami o bundu a opřela svůj pohled do mého. Víte,tu reakci jsem u ní ještě myslím ani nezažila,natož ten její pohled. Kdybych měla soudit podle pohledu,který vpíjela svýma očima do mého,tak ten její pohled se mi zdál opravdu naléhavý,navíc s rozšířenými zornicemi. Tak myslím,že mi chtěla něco důležitého sdělit,protože ten
pohled byl opravdu dlouhý a jedinečný. Když se situace uklidnila,vyskočila z náruče a mířila se napít. Pak přišla si lehnout na troubu,nacož jsem popár minutách musela odejít,protož už byla velká tma a děda měl strach o to aby se mi něco nestalo. Ještě v tu noc jsem měla takový zvláštní naléhavý pocit,že Mindu prostě musím vidět,ale protože by už večer,tak jsem to nechala na další den. Bohužel druhý den jsem jít nemohla,protože jsme očekávaly návštěvu. No a další den kdy byla nedělë,tak jsem šla na chalupu ,kde mi děda oznámil,že se Minda celý včerejší den neukázala a ani toto ráno také ne. Opět mi říkal,že je někde mrtvá a tak jsem mu navrhla ať zajde k ní k doktorovi,ale on řekl,že už je to prý zbytečné protože Minda už nemocná byla(tehdá jsem vás informovala),ale ikdyž byla po té události zase taková jako dřív,tak se to nejspíš vrátilo a je na tom ještě hůře než dříve. Víte u Mindy bylo opravdu těžké poznat,že s ní bylo něco v nepořádku,protože ona to najevo moc nedávala. Kdybych měla soudit,tak to zapříčinil koucour,který se nám v dubnu ztratil. Od té doby totiž byla taková uzavřená,smutná a nervní. To ale ještě jedla,protože létala všude možně do nejbližších ulic,aby ho našla. Prvních pár měsíců,když se u nás prvně ukázal,tak ho nenáviděla.Aale když ho jednou napadla dospělá kočka,která byla na něho moc silná,(když vezmete,že to bylo ještě malinké kotě,které mělo sotva jen pár měsíců),tak se minda na tu neznámou kočku vrhla a zahnala ji. Po dvou či třech měsící co se ta událost udála a kocour se ztratil, přišla ta nemoc po které se zotavila a teď se to vrátilo a byla ještě horší než dřív. Myslela jsem,že Minda je silná,protože už toho přežila hodně pokud počítám mé menší dětské běsnění,když k nám prvně přišla...ale ona to nezvládla. Když vezmete ty silné mrazy a její nemoc utvoří se vám silní nepřátelé,které přes nemoc,když navíc odmítala dostat více než pět granulí a její organismus byl tak oslabený neměla šanci přežít.

Jsem ráda,že jsem Mindu potkala a měla tak šanci se s ní seznámit a mít ji za svého parťáka,protože jsme toho měli opravdu hodně společného, až na vzhled samozřejměxD. Zažili jsme spolu hodně okamžiků,které stáli za to. Dokonce by jste ani nevěřili,že dokáže lidem porozumět,protože dokázala i povzbudit...tedy hlavně mně,protože jsme spolu trávili hodně času. Ten její pohled,když mě kousnul myslím,že v devíti letech křeček a věděla,že hodně trpím,tak se na mně koukla těma svýma zelenýma kukadlama a já poznala,že stojí při mě. Věřte nebo ne,ten pohled mě hluboce zasáhl a povzbudil,tak že na něho nikdy nezapomenu. Nebo zážitek,kdy jsme spolu jeli na skateboardu. Byla jsem malá,takže jsem si na něj sedla,Mindu držela nad bříškem a pomaličku jeli a Minda vůbec nedávala na jevo,že bych ji tím nějakm obtěžovala. Jednou když Mindě bylo něco přes rok,tak jsme ji vzali naším autem na naše fotbalové hřiště,kde jsme si pěkně zaskotačili. Věřte nebo ne,chtěla utéct,ale když jsem ji dala jako malému dítěti dávala ponaučení co všechno by se jí mohlo stát,,tak normálně zůstala se mnou...do teď vlastně nevím co to se mnou bylo,poučovat kočku,která rozumí jen kočičí řeči.
Minda jak jsem myslím uváděla byla silná,protože když byla poprvé u zvěrolékaře,který ji očkoval a dával jí tak pichanec,tak vůbec nemňoukla,čímž si u mě opravdu zapůsobila. Je toho víc,ale to bych to tu vypisovala do půlnoci...stejně si myslím,že si toto nikdo nepřečte,tak si myslím,že to tu vypisuji zbytečně,ale chci udělit Mindě čest a věnovat ji tak alespoň nějaký ten odstavec za to,že to se mnou vydržela a také za to,že takovou chytrou,vlídnou,milou,odvážnou,mazlivou a roztomilou kočku v žiovotě nepotkám. Vlastně přemýšlím i nad tím,že už asi žádného mazlíčka chtít nebudu,protože Mindina smrt mě opravdu zasáhla a já nechci,abych někdy tuto bolest prožila znovu. Abych řekla pravdu,tak jsem to nečekala,protože jsem věděla,že Minda je silná a navíc jsem jí přála co nejvíce let. Teď když tu není, se cítím jako kdybych stratila polovinu své duše.
V sobotu dne 28.zemřela kočka Minda ve věku nedožitých 8 let.
Minda mi dávala pocit jistoty,ochrany a přáítelství,které díky její smrti v mém životě vyprchalo. Děkuji ti Mindo za vše co jsi pro mě kdy udělala..odpočívej v pokoji,protože ty jsi nebyla jen kočka,byla jsi světlo,které dokázalo svou roztomilostí a rafinovaností porazit každou temnotu,která se nacházela v lidských srdcích.
Opravdu krásný článek. Skoro tady brečím.
Chápu tě moc dobře. U tatínka máme též kočku-Madlu kterou už máme přes deset let. Od malinkatého koťatka. Já i sestra jsme měli jedno, bohužel jedno zemřrlo, ale Madlenka nám zůstala až do teď. Ovšem má už hodně let za sebou. Já jsem jí asi před půl rokem našla nádor na vaječnících a zvěrolékař ho odoperoval. Bohužel se jí nádor vesele tvoří znovu. I když asi už 7let vidím Madlu jen jednou za čtrnáct dní stále pro mne znamená hodně. Mám jí strašně moc ráda.Je to úžasná kočka.Moje polorodná 1,5letá sestřička jí třeba šlápne na ocas a naše chápavá Madlenka se ani neohlédne. Je velmi citlivá. Ale bohužel se blíží její konec. Doufám že až ten den přijde tak se nebude trápit...
Jejda já ti tady píšu o sobě, doufám že ti to nevadí.
Nevím jestli se hodí říct upřímnou soustrast...Ale ať je to jak chce teď jí je už dobře...a navždy s tebou zůstane v krásných vzpomínkách a ve tvém srdci!